Zapečené těstoviny s nivou jsou lehkým a chutným pokrmem, kterým neurazíte ani toho nejvyhlášenějšího gurmána. Příprava je přitom velice snadná.

Budeme potřebovat tyto ingredience (pro 4 osoby):

Balíček bezvaječných těstovin (nejlépe různobarevných pro potěchu oka), jeden velký pórek, cca 20 dkg krájené šunky (my máme moc rádi šunku Krásno, která je opravdu šunkou), cca 30 dkg Nivy (nebo jiného plísňového sýra podobného rázu), dvě vejce, jednu zakysanou smetanu, hlavičku česneku, houby (my používáme mražené hřiby z loňské “úrody”) a něco koření: sůl, čerstvě mletý barevný pepř, bazalku.

Pracovní postup je pak následující:

V osolené vodě (s lžící oleje) uvaříme těstoviny tzv. na zoubek, tj. aby se nelepili a nerozpadali. Když je slijeme a propláchneme studenou vodou, vytvoříme z poloviny těstovin vrstvu v zapékací misce či pekáči. Na tuto vrstvu pak pokládáme plátky šunky, nastrouhanou nivu, houby na kolečka nakrájený pórek, utřený česnek - tuto vrstvu řádně okořeníme čerstvě mletým pepřem (nejlépe barevným, přidá jídlu více chuťové rozmanitosti) a posypeme sušenou bazalkou. Když jsme hotovi, uděláme ze zbylých těstovin třetí vrstvu, kterou zalijeme osolenou zakysanou smetanou, do které rozklepneme dvě vejce a vlijeme tak 2 dcl mléka. Když jsme i s tímto hotovi, vložíme těstoviny do předehřáté trouby a cca 30-45 minut zapékáme.

Zapékané těstoviny s nivou jsou dietním a lehce stravitelným obědem i večeří, česnek společně s pórkem dají nivě (a tím celému pokrmu) báječnou chuť. Neváhejte, vyzkoušejte, ale nezapomeňte, že to, že je pokrm dietní, neznamená, že se při jeho konzumaci oddáte nestřídmosti…:)

Jaro se blíží, kabáty a svetry se pomalu budou vracet do skříní a ukáže se, koho z nás v zimě honila mlsná víc než je zdrávo…

Mě mlsná honí už několik zim a je to na mě vidět… manželku honí o dost míň (a není to na ní vidět - tedy to, že ji honí), ale stejně jsme si řekli - zkusme jíst trochu zdravěji. Je sice fakt, že při podnikání člověk příliš času na přípravu a konzumaci jídla nemá (a odbývá se tak potravinovými prefabrikáty), ale vaření nás baví oba dva, tak proč to nezkusit. Rád bych ale hned na začátku podotkl, že dietní a zdravý pokrm se u nás nerovná pokrm chuťově nevábný a chudý - naopak, věříme, že i dietní jídlo může lahodit jazyku gurmána:)
Prvním receptem, který představím a který je dietní, zdravý a chuťově i velmi dobrý, je recept na rýžové nudle s pórkem a kuřecím masem:

Recept je velmi jednoduchý. Uvaříme rýžové nudle (spíše ty silnější, široké alespoň půl centimetru) poté nudle slijeme a necháme si je připravené někde po ruce. Na pánvi rozpálíme trochu tuku (opravdu jen málo, myslíme dietně, že), na kterém osmahneme do růžova jeden velký pórek (množství a velikost koleček podle chuti). Poté na pánev vložíme kousky kuřecího masa (libovolné velikosti, my jsme použili jak pokrájená prsa, tak dolní části stehýnek vcelku), důležité je pouze jedno - kuře je před použitím zbavit kůže, která dietní rozhodně není.

Maso dusíme, podle chuti můžeme okořenit bazalkou, několika stroužky utřeného česneku, chilli, prostě tím, nač máte chuť a co na kuřecí maso běžně používáte. Když je maso dostatečně měkké (za 20 minut by na středně velkém ohni mělo být), vmícháme uvařené nudle, ještě krátkou chvilku podusíme, trošku osolíme a podáváme. V létě můžeme hotové jídlo na talíři dozdobit čerstvou petrželovou natí nebo bylinkami (podle chuti), v zimě můžeme dozdobit oblohou z dostupné zeleniny (okurka, rajče, paprika…).

Rýžové těstoviny s pórkem a kuřecím masem jsou chutným a v rámci možností dietním a zdravým pokrmem pro každého, kdo má pocit, že se mu srazilo v zimě ve skříni letní oblečení. Přeji dobrou chuť.

Je to klasika - lednice plná zbytků: pár plátků uzeného vepřového kolena od včerejší večeře, několik rozbalených tavených sýrů, rozpůlené rajče, jedna oloupaná cibule, která zbyla od oběda, dvě tři nožičky dietních párků… co s tím? Řešením je pomazánka ze zbytků - každý má jistě svůj osvědčený recept, náš je tento:

Uzené koleno (jen jeho libová část, tlusté kůže ne), rozemeleme, nastrouháme na jemno nebo rozsekáme v robotu, stejně upravíme i osamělé nožičky dietních párků. Do mísy přidáme tavené sýry (pokud máte někde kousek eidamu, rozstrouhaný bude v pomazánce moc dobrý, nivou také nic nezkazíte), nadrobno pokrájenou cibuli a několik stroužků utřeného česneku. Vše zamícháme tak, aby se jednotlivé suroviny spojili v jednolitou směs. Vzniklou pomazánku si můžete okořenit po svém - my dáváme pálivou papriku a hodně mletého černého pepř.

Pomazánku ze zbytků mažeme buď na kolečka rohlíků (jednohubky) nebo na plátky housky (větší jednohubky), ty pak zdobíme klasicky paprikou, rajčetem, snítkou petržele, špatná není kombinace “nasladko”, kdy ke zdobení použijeme např. kousek hrušky, dílek mandarinky nebo třeba kuličku hroznového vína.

Pomazánka ze zbytků má mnoho variant (záleží, co zrovna vám v lednici zbývá), budu rád, pokud v komentářích představíte svoje variace, každý se určitě rád přiučí…

Ne, z naší rodiny se nestala rodina vegetariánů, odmítajících maso, ani se z nás nestali muslimové či vyznavači tóry. Proč tedy nejspíše nebudeme mít na štědrovečerním stole kapra?

Odpověď je snadná - úřední šiml zase jednou hodně hlasitě zařehtal a nějaký ouřada, olizujíce zamyšleně razítko na ministerstvu zemědělství, dostal báječný nápad - kapr, jako ostatně každá prodávaná ryba, je hospodářské zvíře, a proto jej smí porazit (zabít) jen osoba vyučená v oboru řeznictví či osoba, mající v nějakém příbuzném oboru střední vzdělání. Podle úředníka jsou totiž stánky, v nichž se před vánoci prodávají kapři, jatky a brigádníci (proškolení a většinou i zkušení), jelikož z 99% řezníky nejsou, vám rybu sice prodají, ale nezabijí - to si budete muset udělat sami doma.

Vím, zabít kapra není nic složitého, ale také vím, že celý prosinec až do vánoc (jsa maloobchodníkem s knihami) pracuji kolem 20 hodin denně a nemám ani chuť ani čas nosit odněkud živého kapra a pak ho doma pracně zabíjet a kuchat (loni jsme kapra sháněli až 24. prosince ráno a jednoho z posledních jsme sehnali až před čakovickým Globusem) - a najednou přijde nějaký chytrák s klotovanými rukávy a sesmolí vyhlášku… jistě, on vykázal nějaký (sice hloupý, ale přeci jen nějaký) výkon a nám, kdo si chtějí o vánocích pochutnat na kaprovi a nechtějí přitom kapra živého, ale již zabitého a vykuchaného (ale přitom čerstvého, ne zabaleného do igelitu) přidělal starosti.

Pokud chcete vědět více, přečtěte si tento článek na idnes.cz : Kapra může zabít jen odborník, tvrdí vyhláška.

Odpověď na otázku z nadpisu je stručná: Protože je používáme k výrobě banánových nanuků… A jak se takový banánový nanuk (lidově řečeno bananuk) dělá? Jednoduše:

To se vezme banán (recept jsem nalezl na webových stránkách společnosti Chiquita, takže asi banán Chiquita), oloupe se a rozkrojí napůl. Pak se použije ono dřívko z nanuku (pokud byste měli pocit, že je to nehygienické, použijte třeba špejle) a půlka banánu se na něj napíchne tak, aby z něj nespadla. Nabodnutý banán se pak vykoupe v čokoládové (mléčné, hořké) nebo nějaké ovocné polevě a vyválí se ve strouhaném kokosu, rozdrcených lentilkách apod. Výsledný banánový nanuk je pak třeba na noc (alespoň na 12 hodin) svěřit mrazáku - výsledkem pak bude docela jedlý a chutný banánovočokoládový nanuk domácí výroby. Vyzkoušeno, doporučuji.

Ještě malé zpestření - do banánu můžeme před koupelí v čokoládě vtlačit třeba malé lentilky nebo v něm můžeme udělat malé otvůrky a do nich nastrkat žeké medvídky… fantazii se meze nekladou, každému podle jeho potřeb a dovedností… pardon, podle chuti… tak ať vám bananuk chutná…

Čekali jste recept? Omlouvám se, dnes nebude. Dnes bude malé zamyšlení nad tím, jak se Evropská unie (nejsem její odpůrce, to předestírám na samý začátek) podepisuje i na našem vnímání potravin.

Začali jsme to poprvé hlasitěji vnímat, když jsme museli přestat pít rum (já ho tedy přestal pít ještě před věkem zletilosti, když jsem se zasažen splínem propil k mírné otravě) - náš tuzemský rum nesplňoval evropské normy pro nápoj, nesoucí toto jméno a tak musel zmizet ze světa - faktem ale je, že ani v hospodách ani k kuchařských knihách se neříká či nepíše “dva tuzemáky” nebo “přidej polévkovou lžíci tuzemského lihového extraktu z brambor”, ale že se pořád používá slůvko rum.

Další je pomazánkové máslo - ajaj, málo procent tuku, pomazánkové máslo tedy není máslo, musí tedy změnit název nebo zvýšit obsah tuků. Evropská unie nás chrání před zlotřilými výrobci, šetřícími tukem…

Co bude následovat dál? Olomoucké tvarůžky jsou snad zatím nějak uchráněny péče EU, boj o šunkový salám se Slovenskem dopadl smírem, nicméně začíná se soutěžit o špekáčky (chtějí je Slováci, kteří zase prohrávají s Polskem v boji o oštěpek), se Slováky také budeme bojovat o lovecký salám a spišské párky, Poláci si dělají zálusk na kabanos a mysliveckou klobásu…

Chápu, jde především o peníze - potravinový výrobek, pro který bude mít “evropskou ochrannou známku” (formou tzv. zaručených tradičních specialit, tj. specialit krajových) jedna země, se bude v zemích ostatních moci vyrábět a prodávat jen podle norem vlastníka známky - nebo se bude muset jmenovat i balit jinak…

Ale slavíme na půdě Evropské unie i velká vítězství - Hořické trubičky už jsou díky chvályhodné péči EU naší tradiční specialitou a běda, jak by se je někdo pokoušel vyrobit mimo okruh 10 km od Hořic. Máme též Štramberské uši, Budějovické pivo, Žatecký chmel či Pohořelického kapra a budeme mít jistě mnoho dalšího, to se nebojím…

Čeho se ale bojím? Bojím se ziskuchtivých výrobců potravinářských výrobků, kteří se ve spojení s byrokraty z přebujelé administrativy EU budou pokoušet nám, spotřebitelům, vnucovat právě ty své (vpravdě nejlepší) výrobky, a to ve jménu ochrany spotřebitele - vždyť obyčejný spotřebitel se musí cítit jistě velmi poškozen, když si v řeznictví koupí parmskou šunku z Masny Planá a ne z Parmy, dá si do čaje rum z Božkova a ne třtinový rum z Kuby…

A jelikož a protože obyčejného spotřebitele je třeba ochránit a vést, je třeba vyslovit EU velký dík, že se o nás tolik stará - takže, všichni a nahlas: EU, děkujeme ti a těšíme se, že příště zaměříš svoji pozornost třeba na segedínský guláš, šunku s vejci nebo ruské vejce…

Tolik malé odbočení, příště už zase bude nějaký ten recept…

Přiznám se, že k syrovému hovězímu masu chováme u nás doma docela nedůvěru - co se ale týče syrového rybího masa, až tak prudérní zase nejsme. I proto jsme si před časem udělali dobrý tatarský biftek. Z lososa.

Co je na tatarák z lososa potřeba? Především losos, a to nejlépe losos čerstvý, ne mražený, my jej kupovali normálně v Tescu (za několik nevelkých plátků skoro 400,- Kč). Dále budeme potřebovat větší cibuli (může být šalotka nebo i cibule červená, podle vašeho uvážení), nějaké to kořeníčko - sůl, čerstvě mletý černý pepř, kvalitní olivový olej, kdo chce, může přidat i jeden nebo dva vaječné žloutky, chybět by určitě neměl česnek.

Jaký je postup? Lososa zbavíme kostiček, maso buď pokrájíme na malé kostičky (tak to máme rádi my) nebo je proženeme nahrubo pracujícím kuchyňským robotem. Cibuli pokrájíme na drobno a smícháme s lososem, vzniklé “těsto” zalijeme olejem (tak, aby vznikla vláčná směs, ale aby losos v oleji neplaval) a opět důkladně zamícháme. Pak podle chuti přidáme čerstvý mletý černý pepř (my máme rádi hodně, ale záleží na vás), sůl, vaječné žloutky a čerstvě utřený česnek (my máme opět rádi hodně, na čtyři porce lososa tak asi velkou hlavičku). Směs opět důkladně promícháme a necháme několik hodin (nejlépe přes noc) odležet v lednici. Další den je pak možné hodovat…

A s čím tatarský biftek z lososa podávat? Nic nezkazíte obligátním bílým pečivem, dobrý je lososový tatarák s rozpečenými (předpečenými) bagetami (prodávají se třeba v Delvitách (tedy dnes už Billách), nejlepší přílohou jsou nicméně topinky. K pití pak doporučuji nějaké suché červené víno (nejsem znalec vína, takže pokud se červené nepodává k rybě, omlouvám se, ale píšu o tom, co chutná nám). Tak dobrou chuť.

Dnes bych se s vámi rád podělil o recept na celkem zajímavý pokrm, kterým jsem se živil na začátku devadesátých let, kdy jsem jako student gymnázia několik let byl příznivcem vegetariánské stravy - tím pokrmem je maso z běžné pšeničné mouky (update: jak je uvedeno v prvním komentáři - to, čemu já říkám “maso z mouky”, se nazývá seitan).

Co budeme potřebovat:

1-2 kg hladké pšeničné mouky, hodně vody a pevné nervy…

Postup je následující:

Hladkou mouku smísíme s menším množstvím vody a uhněteme moučné těsto. Pak si dáme do nějaké větší nádoby vodu a těsto do ní vložíme a začneme jej hníst - když se voda zabarví doběla, vylejeme ji a hněteme moučný bochník opět dokud se voda nezakalí. V opakovaném hnětení a vyměňování vody pokračujeme, dokud není voda čistá a dokud nám nezůstane šedavě zabarvený bochníček poměrně konzistentní hmoty - přiznám se, že teď přesně nevím, co nám vlastně z té mouky zůstalo a co se odplavilo, nicméně je fakt, že vzniklá hmota má mnohostranné použití jako náhrada masa - “moučné maso” se nechá nakrájet na plátky, kostky, nudličky apod. a dusit, smažit i vařit, co se týče dochucení, moučné maso lze kořenit jako jakékoli maso, můžete jej zkusit i naložit apod., jen s grilováním nemám zkušenost.

Pokud si vzpomínám, nejčastěji jsem “moučné maso” připravoval v omáčkách nebo dušené se zeleninou a řádně ostře kořeněné, jako přílohu jsem míval naturální rýži nebo brambory. Jídlo to bylo chutné, ale na mě trochu hladové, ostatně jako každé jídlo na rostlinné bázi (pro mě).

Pokud si budete chtít moučné maso zkusit vyrobit, připravte se, že to není nic snadného, moučné těsto se musí mnohokrát promačkat a proprat, není to na každodenní oběd nebo večeři, ale pokud chcete zkusit něco netradičního z vegetariánské kuchyně (kterou já už roky nesleduji), může být pro vás maso z mouky docela zajímavým překvapením…

Letošní podzim je ve znamení houbařských žní, tento víkend jsme se na chvíli utrhli a strávili jsme nedělní dopoledne v jihočeském lese. S jakým výsledkem? Spousta polohříbků, klouzci, křemenáče a taky košík pravých hříbků (na fotografii je Karolína s jedním z nich)…

Při rozhodování co s hříbky nebylo o čem přemýšlet - sušit houby, na to nemáme čas, něco se zmrazí, něco rozdá, hlavně se ale udělá hříbkovka, tedy (obyčejná) houbová omáčka z pravých hříbků.

Recept je, jako vždy u nás, jednoduchý. Budeme potřebovat tyto ingredience:

Hříbky (co se týče jejich množství - kolik jich najdete, tolik jich v hříbkovce budete mít), olej, sůl, mletý pepř, hladkou mouku, 2 - 3 dcl smetany, menší cibule.

Postup je následující:

Ve větším hrnci osmahneme dozlatova nadrobno pokrájenou cibuli, přidáme na plátky rozkrájené hříbky a po kratším dušení přelijeme houby vodou (kolik vody? Tolik, kolik chcete mít hříbkovky). Osolíme, opepříme (obojí podle chuti), můžeme přidat i trochu masoxu. Když jsou houby měkké, vlejeme do hrnce hladkou mouku vmíchanou do smetany (cca 2-3 lžíce mouky). Ještě chvíli povaříme a můžeme podávat. Jakou zvolit přílohu? Pokud chceme jíst klasicky počesku, neuděláte chybu houskovým knedlíkem, pochutnáte i určitě i na hříbkovce s dušenou rýží nebo vařenými brambory (tak jsme to měli my), mě osobně pak houbová omáčka z pravých hříbků chutná nejvíce s celozrnou houskou.

Houbová omáčka je oblíbené jídlo, někdo do ní přidává i maso, je ale fakt, že pokud máte v houbovce jen pravé hříbky, získává tato omáčka nový rozměr, chuť pravých hříbků je nepřekonatelná…

Léto už je pomalu pryč, blíží se čas sychravých rán a studených večerů - pokud jste náchylnější, chytne se vás nachlazení jedna dvě… Jak se nachlazení zbavit nebo alespoň zmírnit jeho příznaky, pokud jej nemůžete vyležet a přecházíte jej? Já používám jednoduchý recept, nazývaný také jako “medvědí mléko”…

Stačí nám tři suroviny - med, mléko a rum (kdo chce, může přidat vaječný žloutek, pokud mu vadí chraptící hlasivky). Postup je pak následující - ohřeju k varu cca 3 deci mléka, přidám 1-2 polévkové lžíce medu, a velkého panáka rumu. Vše pečlivě promíchám, pak sezobnu jeden paralen (ano, na paralen bych alkohol asi neměl, ale zvyk je zvyk) vypiju horké medvědí mléko a honem pod peřinu.

Účinky medvědího mléka jsou uspokojivé (člověk se především vypotí a cítí se pak subjektivně mnohem lépe a odpočatě) a pokud to nepřeženete s některou s ingrediencí (resp. s rumem) jsou i relativně bezpečné… :) Tak až vás stihne podzimní nachlazení, nezapomeňte - mléko, rum a med udraví tě (skoro) hned…