Zkuste českou variantu na francouzské ovocné koláče... Ta s broskvemi stojí za to!

Na sladké těsto, které by mělo po zpracování zůstat alespoň jednu hodinu v lednici nebo jiném chladném místě, potřebujeme:

• 340 g hladké mouky
• 150 g másla
• 90 g moučkového cukru
• 2 celá vejce
• špetka soli

Odleželé těsto poté vytlačíme do pečící formy (není nutno vymazávat, neb těsto je samo o sobě dost mastné) a vidličkou propícháme. Na to pak přijde tvarohový krém, který koláči dodá vláčnost:

• 250 g měkkého tvarohu
• 1/2 sáčku vanilkového pudingu
• 1 vanilkový cukr
• 1 celé vejce

Krém rozprostřeme po celé ploše a pokryjeme ovocem - broskvová varianta je skvělá, s blížícím se podzimem rozhodně doporučuji hrušky nebo jablka.

Peče se na 200° C přibližně 20-25 minut. BON APETIT!

(Za tento jednoduchý a velmi chutný bramborový recept patří poděkování Klárce.)

Těsto: 250 g studených vařených brambor, 330 g polohrubé mouky, 150 g cukru, 2 vejce, 1 kypřící prášek, špetka soli.

Náplň: 2 tvarohy, citrón, cukr dle chuti.

Jemně nastrouhané brambory smíchat s ostatními ingrediencemi a vypracovat hladké těsto. Rozdělit na dvě poloviny a vyválet je do placek odpovídajících rozměrům plechu. Spodní plát potřít náplní, horní plackou opatrně přikrýt a zamáčknout okraje. Péct v předehřáté troubě zhruba na 180° dozlatova.

Cukroví snědeno, ať žijí borůvkové muffins!


Bábovkové těsto - ingredience:

• 2 hrnky polohrubé mouky
• 8 lžic másla
• 1 hrnek cukru krystal + vanilk. cukru
  
• 2 celá vejce
• 1/2 hrnku mléka
• půl sáčku prášku do pečiva
• citrónová kůra
• 1/2 lžičky soli

Drobnost, kterou přivezla ze Sicílie Dáša.

Lilek pokrájíme podélně na tenčí plátky a necháme vypotit.

Opékáme na pánvi na troše oleje a s řádným přídavkem balsamikového octa do chvíle, než okraje mírně ztmavnou. Podáváme lehounce překápnuté citronem.

Montmartre je místo s úžasným potenciálem - tradice (Kisch, Kafka a další) a skvělá poloha (na Starém Městě, ovšem nikoli přímo v turistickém blázinci). Bohužel tento potenciál tak úplně nevyužívá.

Patina místa je působivá, místy jde ovšem za hranici únosnosti (poškozené, nikoli opotřebované čalounění). Nabídka nápojů je běžná a solidní, jídla jsou kavárensko-hospodská. Montmartre má stabilní a zajímavý vinný lístek, což je rozhodně velké plus. Na požádání tu člověk dostane místo balené vodu z kohoutku, za kterou si kavárna nic neúčtuje.

Atmosféru kavárny bohužel naprosto nevhodná hudba. Nevím, kdy a proč k tomu došlo, ale při posledních několika návštěvách se z reproduktorů nenesl ani jazz, ani swing, ale Evropa 2, a to vždy poměrně hlasitě. Škoda. Celá kavárna je navíc bohužel celá kuřácká.

Balená voda je zbytečnost, v restauracích zvlášť. Proč máme být terčem nechápavých a posměšných pohledů, kdykoli požádáme o sklenku nebo karafu vody? Proč nám číšnice a číšníci dokola opakují, že nemohou podávat vodu z kohoutku, protože k tomu nemají povolení hygieny (přestože ze stejné vody v se v kuchyni vaří)? Proč bychom měli připlácet za to, že dostaneme namísto absolutně dostačující vody z kohoutku

• vodu, která se přepravuje na velké vzdálenosti, a to zejména automobilovou dopravou,
• vodu, která je balená v plastu (vyráběném z ropných produktů), případně ve skle, které je poměrně těžké a jeho přeprava tudíž obtížnější,
• vodu ve směšně nepraktických baleních jako jsou miniaturní plastové lahvičky o objemu 0,25 l,
  
• vodu, která má jen výjimečně vlastnosti zásadně odlišné od vody z kohoutku.

Pokud chtějí restauratéři, kavárníci a čajovníci nabízet svým hostům čistou vodu a mají obavu, že to, co teče z kohoutku, není dostačující, existuje velmi snadné řešení: filtr.

Je na čase podpořit ty podniky, které nemají problém svým hostům nabízet vodu z kohoutku. Je na čase začít apelovat na ty, které s tím stále mají problém. Bojkotujeme balenou vodu!

Update - 18/6/2008:
Díky iniciativě lucianky z Florentyny víme víc. Na svůj dotaz mířený na Hygienickou stanici hl. m. Prahy dostala následující odpověď:

Vážená paní,

bez znalosti konkrétních souvislostí Vám mohu odpovědět jen v obecné rovině. Proti podávání čerstvě natočené vody z vodovodního kohoutku v provozovně stravovacích služeb, která má jakost vody pitné ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., v platném znění, při dodržení podmínek a povinností stanovených pro provozování stravovacích služeb, nemohou být z hlediska hygienické služby námitky.

S pozdravem

MUDr. Hana Kunstovná
Odbor hygieny výživy a PBU
Hygienická stanice hl.m. Prahy

K tomu ještě lucianka ve svém komentáři dodává:

Pak jsem s paní mluvila ještě osobně a vlastně mi řekla, že pokud v restauraci dodržují základní hygienická pravidla (čisté sklo, pitná voda, ... - bez toho by to asi těžko šlo), tak není důvod vodu nepodat. Je to důkaz jejich lenosti! Výmluva na hygienu Vážně neplatí!

Update (již zcela finální):
všechno důležité k tématu na www.vodovoda.cz!

Malá Strana skrývá mnohá tajemství. Barbar patří mezi ně.

Příjemná atmosféra, nevšední výzdoba. Originální menu. I v sobotu v půl jedenácté večer je kuchyně v provozu, takže není problém dát si něco menšího. Obalované jalapenos plněné sýrem feta? Husí jatýrka "Foie Gras" s kousky rebarbory marinované v malinovém octě? Crêpe, galette? Ano, ano, ano.

A drobnosti navíc? Třeba domácí mátová citronáda se zázvorem nebo úsměv obsluhy.

Narazil jsem v (čerstvě přestěhovaném) bioobchůdku Rozmarýna na pražském Andělu na kaštanové pyré a vzpomněl si, že jedna z nejlahodnějších věcí, kterou jsem jedl, byla crêpe s kaštanovým pyré. Nedělní ráno, ideální příležitost.

Recept na crêpe jsem nevymýšlel, ale převzal, pouze s tím rozdílem, že mouka byla celozrnná hladká bio. Dala palačinkám tmavší barvu, zajímavou texturu i vůni.

Recept v krátkosti přeložený: umíchat jeden šálek mouky a dvě vejce, postupně přidat půl šálku mléka a půl šálku vody (výsledná konzistence by měla být řidší), špetku soli, dvě lžičky rozpuštěného másla. Na pánvičce rozehřát trošku oleje, nalít trochu těsta, krouživým pohybem rozlít po celém povrchu atd. (Velmi dobrou zkušenost jsem udělal s tenoučkou pánví s teflonovým povrchem, olej skoro nebyl potřeba, crêpe se nepřichytávaly, snadno se obracely.)

V kombinaci s kaštanovým pyré jsou úžasné. Domácí rybízová marmeláda je skvělým způsobem kontrastní. Pro ty, kteří se nejlépe uvolní při dostatečném přísunu sladkých podnětů, je nejvhodnější javorový sirup.

Hnutí DUHA rozjelo nedávno poměrně zajímavou kampaň - Hledá se česká buchta. Doporučuji!

Veselá část kampaně spočívá v tom, že přes stránky hnutí má každý možnost poslat českým výrobcům předpřipravený (ale upravitelný) mail s výzvou k orientaci na výrobu biopotravin. Reakce výrobců stojí za to.